Světlo a stín - rozhovor s 1. skupinkou | Bratislava - 05/2025
Ohlédnutí za workshopem Světlo a stín
Společně jsme si posvítili na stíny:
Na začátku byla potřeba vytvořit bezpečný prostor, kde si člověk dovolí zpomalit, nacítit se a potkat sám sebe – se světlem i stínem, bez hodnocení, bez masek.
V říjnu 2024 se zrodil první ročník zážitkového workshopu Světlo a stín, vedený skrze metody prožitku a citlivé vedení Human Design konstelací. Tělo a emoce byly kompasem celého procesu.
Workshop byl premiérou i pro mě – a zanechal ve mně silné pocity. S mnohými účastníky nadále individuálně spolupracuji, ale chtěla jsem znovu zažít to kouzlo společného kruhu. A tak jsem se po půl roce mé první skupinky zeptala zeptala:
„Co ve vás z workshopu zůstalo dnes, když už odezněly emoce a život se vrátil do běžného rytmu? Co vám skutečně přinesl? A co byste vzkázali těm, kteří o účasti uvažují?“
Pavel Zvara
Manifestující generátor, emocionální autoria, profil 5-1
Pre mňa bol najväčší prínos to, ako to robíš prežitkovo, Blanka. Cítiť tú energiu od ľudí, počúvať ich príbehy a nacítiť celé to pole – to je na nezaplatenie. V mojom živote sa zmenilo veľa. Za posledný rok asi toľko, čo by sa normálne menilo desať rokov…
Jak vzpomínáš na workshop Světlo a stín s půlročním odstupem?
Pre mňa bol najväčší prínos to, ako to robíš prežitkovo, Blanka. Za tie roky som absolvoval veľa online kurzov, všeličo možné, ale byť tam osobne, cítiť tú energiu od ľudí, počúvať ich príbehy a nacítiť celé to pole – to je na nezaplatenie.
A pre nás mužov je to niečo výnimočné – cítiť tam tú ženskú energiu. Vďaka tomu som sa mohol úplne uvoľniť, byť sám sebou a len sledovať, čo sa deje.
Human Design som poznal, veľa som si o ňom naštudoval, a to je super. Ale tú „šťavu“ do toho dávaš ty – ten prežitok, tá možnosť sa napojiť, tá energia, ktorá sa vytvorila v kruhu. Pre mňa to bolo úplné flow. Ten víkend ubehol a ani som nevedel ako.
Má workshop nějaký vliv na tvé životní cestě?
V mojom živote sa zmenilo veľa. Za posledný rok asi toľko, čo by sa normálne menilo desať rokov. Život teraz ide rýchlo, ale je to v poriadku. Prišli veľké zmeny aj v pracovnej oblasti.
A keď som asi pred rokom a pol odovzdal životu dôveru, tak si ma odvtedy vedie. Je to presne ako v Human Designe – sedím vzadu a len sledujem. Sledujem svoju autoritu, stratégiu, ako to celé so mnou tvorí (smiech)… ale v pohodičke. Je to ako keby som išiel 350 km rýchlosťou.
Teraz som sa práve vrátil z Japonska – takže áno, ako šinkansen. Je to intenzívne, výživné a zároveň náročné. A keď sa ešte vrátim k Human Designu – byť v súlade so svojím dizajnom a autoritou nie je jednoduché. Ale je to výživné. A určite by som to odporučil každému, lebo to je obohacujúce a má to silnú energiu.
Patrícia Vráběl Barillová
Projektorka, Intuitivní autorita, profil 3-5
Svetlo a tieň vo mne otvárajú úplne zásadné zmeny – až na buněčnej úrovni. Vždy mám pred očami ten moment, ako som dokázala emočne uvoľniť pri vás to, čo ma dovtedy ťažilo, a pustiť to zo seba. Na konci workshopu som tam stála, pred vami, a vnímala som: už nie len „tu som“, ale „ja som“. A že sa stávam sebou…
Jak vzpomínáš na workshop Světlo a stín s půlročním odstupem?
Ťažko sa mi to bude hodnotiť oddelene, pretože s Blankou zároveň po absolvovani workshopu prechádzam Chiróna. Svetlo a tieň vo mne otvárajú úplne zásadné zmeny – až na buněčnej úrovni. Ide to hlboko, úplne pod kožu.
Poodkrývali sa mi také veci, kde by som si nikdy nepovedala, že sa tam dostanem. A keď sa tam dostávam, vždy sa vraciam späť k tomu, čo sme prežili na Svetle a tieni. Lebo ja viem, že som emočná. Ten solar plexus – tie emócie sú pre mňa veľmi dôležité, a tam som si ich aj pomenovala.
Vždy mám pred očami ten moment, ako som dokázala emočne uvoľniť pri vás to, čo ma dovtedy ťažilo, a pustiť to zo seba.
Pamätám si, ako som tam kľačala na kolenách a dovolila si byť v tých emóciách, na tom pomyselnom dne. A aj keď odvtedy to dno ešte párkrát prišlo, dovolila som si na ňom zostať, prehrabávať sa v tom blate a nebojovať s tým. Už som netlačila na seba – ten vnútorný tlak, ktorý tam mám často, si už začínam uvedomovať. A aspoň sčasti viem, že ho môžem pustiť.
Hlavne si dovolím prežívať emócie. Nevnímam ich už tak tragicky, ako som to mala pred pol rokom. A vždy, keď príde náročná chvíľa, vraciam sa k tomu obrazu – ako som kľačala. Vytlačí sa to, pomôže mi to, a idem ďalej.
Veľmi mi pomohlo začať vnímať moje otvorené ego. A tie tlaky od okolia – čo sa odo mňa očakáva. V práci aj v osobnom živote som mala veľmi veľa skúseností, ktoré ma do toho narážali. A ja som si dovolila v tom všetkom vnímať seba.
Dovolila som si neplniť očakávania druhých, ak som to tak necítila. Nerobiť veci len preto, že „by som mala“. Urobiť to podľa seba. A vtedy mám pocit, že prechádzam do svojho G-centra – kde cítim rovnováhu, sama seba, svoju sebalásku, sebaúctu. A viem, že som to ja. Že si za sebou stojím.
Uvedomila som si, že sa bojím otvoriť sa druhým…
Na konci procesu som tam stála, pred vami, a vnímala som: už nie len „tu som“, ale „ja som“. A že sa stávam sebou. To je moje G-centrum. To je moje „ja“.
Viem, že vďaka Blanke som na ceste tam. V posledných týždňoch mám neskutočné uvedomenia. Cítim hlbokú vďačnosť voči celej tej ceste. Hoci bola náročná, oplatila sa. A keby som mala možnosť ísť do toho znova, tak do toho skočím ešte raz a ešte raz. Pretože viem, že pri každom jednom stretnutí – s Blankou, s ostatnými – vnímam, ako to majú oni, a ako to mám ja. A zistím, že tá cesta za hľadaním samej seba sa jednoducho oplatí.
Xenie Dvořáková
Generátorka, Sakrální autorita, profil 5-1
Od té doby už uteklo hodně času, ale pořád to ve mně pracuje. V životě se od té doby stalo hodně věcí. Bylo to nahoru, dolů, nahoru, dolů – ale změnilo se moje vnímání. Dneska si mnohem víc věcí uvědomuju, hlavně v kontaktu s nejbližšími… Jsou to právě ty vztahy, kde vidím, jak jsem se změnila…
Jak s odstupem času vzpomínáš na workshop Světlo a stín? Co ti přinesl a co se od té doby v tvém životě změnilo?
Od té doby už uteklo hodně času, ale pořád to ve mně pracuje. Na workshopu jsme procházeli různá témata – automatickou kresbu, písmo, tanec… a všechno to nějak směřovalo jedním směrem. I teď, když si sama píšu o branách a drahách, vidím, že mi to pořád ukazuje stejný směr. Už tehdy se mi ve světlech a stínech ukázalo, kam bych chtěla ve svém životě dojít. Je to dlouhá cesta, ale vím, že tam směřuju.
V životě se od té doby stalo hodně věcí. Bylo to nahoru, dolů, nahoru, dolů – ale změnilo se moje vnímání. Dneska si mnohem víc věcí uvědomuju, hlavně v kontaktu s nejbližšími… Jsou to právě ty vztahy, kde vidím, jak jsem se změnila. Už si dovoluju nebýt tou, která všechno snese. Začala jsem se víc stavět sama za sebe.
Často se k tomu workshopu vracím. Třeba když přemýšlím nad tím, jak silný zážitek pro mě bylo stát na mapě a vnímat centra tělem. Nechápala jsem, jak je možné je opravdu cítit – všichni říkali, že něco vnímají, a já tomu moc nevěřila. Ale když jsem tam stála, opravdu jsem cítila slezinu, Solar Plexus… to bylo pro mě úplně nové.
Jsem ráda, že jsi zmínila, že se workshop prodloužil – cítila jsem, že ten konec ještě něco potřeboval. Celé to pro mě bylo silné, obohacující a určitě bych to doporučila každému, kdo chce poznat víc sám sebe.
Zmiňovala jsi, že ti to ukázalo jeden směr. Jaký to je?
Je to pořád o vnitřku. O vnitřním světle a klidu. Nedokážu to úplně popsat, ale tam jsem to cítila naprosto jasně. Jakoby to vyzařovalo z G-centra. A najednou jsem pochopila, že to nemusím „nějak“ předávat dál. Že stačí jen být. Být v tom. A kdo bude potřebovat, ten si to vezme.
Eva Prikrylová
Ja na to strašne rada spomínam. To bezpečie, ktoré si vytvorila, mi dovolilo sa uvoľniť. Začala som vďaka tomu viac vnímať svoje telo. Napríklad si položím na stôl účtovníctvo, human design – a nechám telo rozhodnúť, kam ma to dnes ťahá...
Jak vzpomínáš na workshop Světlo a stín s půlročním odstupem?
Ja na to strašne rada spomínam a v poslednej dobe často myslím na teba, Blanka. Normálne mi chýbaš – zažili sme spolu ABEC-čko, kurzy… A často si spomeniem: „Bože, ako sa má Blanka?“
Bola som medzičasom na inom ženskom kruhu, ale zážitok sa s tým tvojím nedá porovnať. Podľa mňa tam bol výnimočný mix ľudí, skvelá energia – a ty si to viedla úžasne. Tie cvičenia, zážitky… to, čo povedal aj Paľo, že ten zážitok sa nedá ani opísať – úplne súhlasím. A myslím, že ma tam po prvýkrát v živote niekto videl takto plakať.
To bezpečie, ktoré si vytvorila, mi dovolilo sa uvoľniť. Veď predsa „musím všetko zvládnuť“, ale tam to zo mňa opadlo. A ešte si pre mňa urobila aj niečo navyše – rodinnú konšteláciu. Bolo to osobné, nebolo to striktné držanie sa šablóny – a práve to malo pre mňa obrovskú hodnotu.
Má workshop nějaký vliv na tvé životní cestě?
Áno, obrovský. Začala som vďaka tomu viac vnímať svoje telo. Napríklad si položím na stôl účtovníctvo, human design – a nechám telo rozhodnúť, kam ma to dnes ťahá. Reagujem sakrálne aj emocionálne, ale práve telo mi ukáže prvý signál. Začala som aj také mini experimenty – priložím k telu jablko, banán a cítim, čo chce. (směje se)
Vniesla som túto dôveru aj do života. Dokonce som ukončila spolupráce s firmami, ktoré moju hodnotu dlhodobo podceňovali. Bola som pred rozhodnutím: riskovať stratu príjmu, alebo sa postaviť za svoju hodnotu. Nakoniec som sa rozhodla pre druhú možnosť. S klientom sme sa rozišli – ale krátko nato prišli štyri nové firmy. Ako keby som sa naladila na novú cestu. A ako manifestujúci generátor môžem aj kombinovať veci – účtovníctvo aj human design, poradenstvo.
Seminár mi pomohol naučiť sa viac plynúť – netlačiť na silu. Ak sa mi nechce robiť účtovníctvo, nerobím. A keď príde ten pravý impulz, urobím za pár hodín viac než inokedy za dva dni. To bolo pre mňa zlomové: nielen teória, ale prežitie cez telo, cez emócie. Nie vždy je to ľahké, ale keď som pustila tú bariéru, všetko sa začalo diať ľahšie. Ďakujem za to.
Eliška Veselá
Před seminářem jsem se od emocí spíš distancovala. Teď se učím poznávat i přijímat. A díky tomu se mi lépe daří přijímat i svůj stín. Zkouším nasednout na svou emoční vlnu, když je nahoře, tak si to dovolím ještě víc prožít. A stejně tak i ty momenty, kdy jsem „dole“. Zároveň jsem dříve hodně stavěla na logice. Teď je to spíše takový druhý hlas, se kterým si povídám a dávám větší prostor intuici.
Měla jsem čas nechat si to v sobě usadit. Líbilo se mi, jak Evička říkala, že si s tím hraje a experimentuje. A já si teď hraju s tím, že mám otevřené emoční centrum ve svém designu.
Zkouším nasednout na tu emoční vlnu, když je nahoře, tak si to dovolím ještě víc prožít. A stejně tak i ty momenty, kdy jsem „dole“. Dřív jsem se od emocí spíš distancovala. Teď se učím poznávat i přijímat. A díky tomu se mi lépe daří přijímat i svůj stín. Třeba když jsem naštvaná, tak se učím s tím hněvem být. A najednou vidím, kolik energie v tom vlastně je! Když ji použiju dobře – ne proti někomu, ale jako palivo – tak je to ohromná síla. Dřív jsem to vůbec netušila. Hněv byl pro mě téměř sprosté slovo. Teď se s ním seznamuju a i když mám z něj respekt, tak ho prožívám. A cítím, jak mi to vibruje celým tělem.
Po semináři jsem si nechala věci plynout. Ani jsem se moc nevracela k materiálům. Až když přišel tenhle meeting a přišel e-mail, tak jsem si znovu otevřela poznámky. Nejdřív jsem si říkala, že jsem vlastně žádnou „práci na sobě“ neudělala. Ale pak jsem si přečetla své poznámky ze semináře – a došlo mi, kolik se toho u mě změnilo.
Třeba jsem dřív hodně stavěla na logice. Teď je to spíš takový druhý hlas, se kterým si povídám a dávám větší prostor intuici. A když něco naplánuju a ono to nevyjde? Tak si říkám: „V pořádku, mám jít jinudy.“ Uvolnila jsem se v tom. (směje se)
Od té doby vlastně dělám imaginace a snažím se napojovat na předky – spíš na ten archetyp než přímo na svoje rodové linie. Jako by mi to otevřelo úplně nový směr. Dřív by mě to asi ani nenapadlo, ale v tom konkrétním momentu jsem si to nějak prožila a nacítila… a něco se ve mně odemklo. Teď tenhle potenciál postupně zkoumám dál.
No a další věc, dnes už si dokážu říct „ne“. Když cítím, že už na něco nemám energii, že bych šla proti sobě – tak si to prostě dovolím. Dřív bych to neudělala. Všude jsem byla, všechno jsem plnila. Teď si umím říct: „Potřebuju být sama.“ A co je krásné – okolí to bere. Třeba moje mamka, která na to nikdy nebyla zvyklá, mi nedávno řekla: „Jasný, já se nezlobím, úplně v pohodě.“. A já jí o ničem neříkala, jen se to nějak proměnilo tím, že jsem si to dovolila já. Cítí, že jsem si tím jistá. A tak to přijala.
Lubomíra Kolesárová
Generátorka, Emocionální autorita, profil 4-6
Cítim energiu. A dôveru v pocit. Uvedomila som si, že cítim veľa energie. A že viem načúvať svojmu vnútornému pocitu, ktorý ma vedie – aj k ľuďom. Veľká téma pre mňa je prepojenie – so sebou, telom, druhými. Začala som si všímať, ako mi robí dobre byť sama. Učím sa povedať nie. Vnímať, čo sa vo mne deje, keď nevyhoviem – a neodsudzovať sa.
Len som načúvala – a to bol dar. Veľmi ma teší, že som dnes dostala slovo ako posledná. Väčšinou chcem mať veci rýchlo za sebou, a tak často rozprávam ako prvá. Tentokrát som mohla len byť, nechať to plynúť… a načúvať. A to bol pre mňa veľký dar – počúvať vás všetkých.
Cítim energiu. A dôveru v pocit. Uvedomila som si, že cítim veľa energie. A že viem načúvať svojmu vnútornému pocitu, ktorý ma vedie – aj k ľuďom. Hoci som o tebe, Blanka, nič nevedela, keď som ťa uvidela, cítila som veľmi blízku energiu – láskavosť, prijatie, bezpečie. Ďakujem za ten priestor.
Všetko vychádza zo mňa.
Veľká téma pre mňa je prepojenie – so sebou, telom, druhými. Už tri roky sa venujem práci s telom – a uvedomujem si, že keď mám v sebe lásku, úctu, spojenie, viem to cítiť aj smerom von. Počas rozhovorov som bola v spojení – neprelaďovala som v hlave, čo by som mala povedať. Len som načúvala. A tým, že sa učím počúvať samu seba, viem počúvať aj ostatných – srdcom. Nie len byť, ale byť prítomná.
Veľká vec, ktorú si odnášam, je: nič sa nedeje – a to je v poriadku. Mám v sebe tvorivý potenciál, ktorý sa ešte len otvára – cez spev, šperky, nápady. Učím sa nezahltiť, len pozorovať a byť v tom. Keď som necítila potrebu spievať, objavili sa hlasy typu „mala by si trénovať“. Ale ja som tvorila len tak, pre radosť – a vrátila si energiu. Zasa to začalo plynúť.
Mám úplne zimomriavky – je to úžasné, akú vďačnosť prežívam. Cítim v sebe obrovskú hojnosť, ako keby som bola miliónarka. Nie tú finančnú, ale vnútornú – lásku, úctu, vďačnosť..
Začala som si všímať, ako mi robí dobre byť sama. Učím sa povedať nie. Vnímať, čo sa vo mne deje, keď nevyhoviem – a neodsudzovať sa.
Cítim hojnosť. Nie materiálnu, ale vnútornú. Ako by som bola milionárka v cnostiach – láske, úcte, vďačnosti.
Nemusím. Len byť.
Moje staré nastavenie mi hovorí: musíš dať viac ako ostatní. Chcela som aj za druhých – a keď to nebolo prijaté, prišiel hnev. Ale vďaka víkendu Svetlo a tien som si pripomenula: aha, to je to staré. Nemusím. Nemám ísť za iných. Len byť. Nechať to plynúť. Keď príde impulz, tvorím – inak, novým spôsobom.
Dnes je oslobodzujúce cítiť, že sa už viem zastaviť. A ku mne prichádzajú ľudia, čo si prechádzajú ťažkými vecami – možno preto, že som si tým prešla tiež. Ale už ma to neťahá do ich príbehov. Len pozorujem.
A to je to, čo sa učím – pozorovať, byť. Nechať sa viesť múdrosťou v sebe. A vedieť, že nič nie je trvalé. Všetko sa mení. Ale keď sa viem načúvať – viem aj byť. A z toho bytia potom prichádza všetko ostatné.
Prepojenie so zemou. So životom.
Veľmi cítim prírodu. Ale tak veľmi… sa prepojila so životom vo mne. Ja som sa prepojila s prírodou a so zemou. Idem do lesa a normálne ma to stiahne, úplne že: „Ó! Spev vtákov!“ Kde učím deti, že si na chvíľočku zavrieme očká a ústočká, a otvoríme si ušká a srdiečka… a počúvame. V tom lese, tých vtáčikov. A zrazu mi povedia:
„Ľubka, toľko krásnych vtáčikov tu spieva!“
A ja vravím: „Oni tu spievajú každý deň, ale my nič nepočujeme – lebo nám stále niečo ide v ušiach.“
A teraz prídeme do lesa… a oni už nehovoria. Už len počujem: takého vtáčika… takého… takého…
A cez takéto drobnosti – tým, že cítim tú prírodu – cítia aj oni.
Slovo závěrem...
Všem moc děkuji za sdílení. Na workshopu Světlo a stín v Bratislavě hodně vystoupily dvě silná témata, která se prolínají „nepravým já“ – potřeba se srovnávat a potřeba lásky. „Nepravé já“ často aktivujeme právě proto, abychom si tu lásku nějak „zasloužili“. Myslíme si, že když se přizpůsobíme druhému, lásku dostaneme. A dokud necítíme bezpečí, není vůbec možné propojení s naším „nepravým já“ uvolnit. Protože „nepravé já“ nás vlastně zdánlivě „chrání“ před změnami a novými vzorci.
Ale když tady ten pocit bezpečí je, najednou se objevuje prostor – pustit to a vidět čistě. A vůbec to není o tom, naše nepravé já popřít – je pro nás obrovským zdrojem. Dovedlo nás až sem. A my mu za to můžeme poděkovat, vzít si z něj to, co potřebujeme – a už mu nemusíme podléhat.
A to je to, co slyším z každého z vás. Že si nyní už uvědomujete, že máte volbu. Že už se nemusíte automaticky chytat starých vzorců. Že když se to děje, tak si řeknete aha – můžu zvolit jinou cestu. Že můžete být prostě jen sami sebou – a to stačí. Díky tomu můžete žít váš skutečný potenciál, který jsme si na semináři pojmenovali.
Moc vám všem děkuji za důvěru a vaše sdílení.
Společně se Zuzkou se těšíme na druhý ročník workshopu Světlo a stín, který proběhne 28. 8.–1. 9. 2025, tentokrát v Banské Štiavnici. Na základě zpětné vazby jsme workshop prodloužily, abychom měli více času na prožitek vašeho jedinečného human designu, vaše sdílení i doznění všech emocí.
Těší se na vás Blanka a Zuzka
Transformujte vaše stíny ve světlo i Vy.